Podzim

...pěkná básnička...;) a ta fotka pohladila po duši;)

hezká, lbí se mi i ta úprava. málokdo si dá práci ozdobit to obrázky. tahle se mi líbí.

Dík!:-)

Pěkná na pohled i uvnitř .

Krásná...to jsi fotila Ty? :-)

Nost.:
Děkuji, že opět jsem byla tebou plně pochopena!!!:-)

Díky Míro! Tvůj maxi-koment je milé překvapení:-)

Je to nádhera, Ivko!
Člověk se přitom tak nějak zasní,
svět zas být zdá se tajemnou básní,
kterou sám píšu, /a Láskou zkrásní!/,
stačí pár slůvek...Není to zvláštní?
A ten skvělý a mně poněkud povědomý obrázek/ i ta svíčka symbolizující věčný plamínek naděje/, ten dojem jen umocňují...

Já v lůně solné jeskyně
svou duši topím ve vině
a posléze i ve víně,
ač navenek tak nevinně
se stále diví oči mé,
že léto už je ztracené...
A vzpomínka na verše Tvé
rty samou Láskou zrozené,
ta ke smutku mne dožene
a nesnaž se tvrdit že ne!
Zřím stromy listů zbavené,
a splín teď sídlí v duši mé,
snad podzimní van odžene
vzpomínky na sny ztracené
a srdce v touze zmatené
čas v potu tváře dožene,
jeden druhého najdeme,
Ty schoulíš se v náruči mé,
já líbat budu rety Tvé,
víc již se nerozejdeme,
vše rázem bude nádherné,
tak, kde se touláš, štěstí mé?...

Děkuju, potěšila jsi mě!, Děkuju!!!!

Pravdu má nostalgik, zcela s ním souhlasím. A k dílku - to spojení básně s obrázky zvlášť Tobě nějak zvlášť prospívá, jakoby Tě to i více inspirovalo a pomalu se vytrácí i ten smutný tón. Moc se mi to líbilo, pokračuj.

I podzimem lze nový život začít,
lásku křísit nadějnou krůpějí,
co na tom, že opadává list
a nostalgie zaůtočí na cit,
vždyť náznaky co k činům svadějí
že plame svíce jsou, jsem si jist

já mám pocit,že s podzimem se všichni nějak vracejí domů si užít krbu,dá se obdivovat,ale to teplo hledáme,takže tato tvoje báseň mě v tom jenom utvrzuje a bylo mě s ní dobře

krásná...a obrázky taky, moc se mi líbí...