Pravda a lež

Pravda a lež,
to je odvěká řež,
když jedna běží,
druhá dožene ji stěží.

Zato když jsou ty dvě spolu,
je to jako nahoru a střemhlav dolů,
jedna bez druhé vlastně nic není
a těžko najde se, kdo to změní.

Obě by chtěly být bez té druhé
být spolu, vždy jedna vidí rudě
Pravda chce být tvrdá, jako skála,
a lež by se jí jen za zády smála.

Lež, to je mrcha zlá a proradná
a když stane se, že je pravda bezradná,
dočká se podlé a kruté zrady,
když na moment otočí se ke lži zády.

Ani když hrdě před ní stojí
a je si jistá, že lži se nebojí,
jaké je to pak překvapení,
že co bylo pravdou, tak teď už není.

Lež má šaty z jemného hedvábí
a snadno si tě naláká a přivábí,
ty vidíš pouze z falše masku,
co vydává se za pravou lásku.

A pokud umíš i dobře lhát,
a ještě se u toho samolibě smát,
nemusíš se ani trošku bát,
že půjde po tobě mistr kat.

Zato pravda chodí často bosa,
a na nohou ji studí rosa,
chodidla má samou jizvu,
přesto neodmítá žádnou výzvu.

Lži se v očích zlato třpytí,
důstojnost tvou se snaží vzíti,
chceš li, aby život nebyl jedna velká lež,
seber odvahu a za svou pravdou běž.

Lež tě láká a šeptá v tichu,
že nenajdeš ve světě hříchu,
pokud těm lžím propadneš,
ne vždy dobře dopadneš.

Dříve to byla však pravda,
že lež ustrojena byla až hanba,
a i když nosila šaty z hedvábí,
byly to jen hadry, co oči nevábí.

Co stalo se, že tomu už tak není,
to vybízí nás k zamyšlení
kdo zosnoval tuhle podlou past,
a proč nechal se tak snadno zmást.