Věta za větou

Slova mi utíkají hlavičkou ,


jak je udělat


sněhovou kuličkou.


Věta za větou se prohání,


ať rovinou jdu nebo do strání.


Vidím tě oděnou i svlečenou,


tak slovně žasnu nad ženou.


Raději stoupnu do vody,


ať zastaví se,


mužské pochody.


V kavárně není nouz


o slova,


nemysly , že doušek je


pochová.


Ani v okvětí růže stolisté,


ony si nejsou nejisté.


Tak raději vezmu v ruce kolečka,


budou dál  hlavou bloudit


jak píseň z cédečka.