Bigbítové časy

Už je to nějaký ten rok zpátky,
psaly se tenkrát osmdesátky,
a my jako mladí všiváci,
neměli jsme nic moc na práci.

Na střední škole kluků čtveřice,
obsadila dvě zadní lavice
a ve jménu té veselé party,
mastíme ve vyučování karty.

Fyzika či matika, to je pěkná otrava,
a tak nejednoho přepadne únava,
leč poslední hodiny zvonění,
ospalce k nepoznání promění.

Není třeba čekat na nic víc
a tak vyrážíme s chutí do ulic,
spěcháme jak je to jen možné,
už nás čeká pivko na Záložně.

Osmnáct nám sice ještě není,
však pan vrchní má pro nás pochopení,
dobře ví jakou má pro nás cenu,
když vidíme na pivu krásnou pěnu.

Ten dobrý muž nám ho nese na tácku,
k tomu smažák s tatarkou za dvacku,
a tak nalejeme do sebe pár kusů
a vyrážíme na zastávku autobusu.

Ráno je nám trošku bídně,
avšak blíží se konec týdne,
že víkend bude bujarý to víme,
a tak už to nějak vydržíme.

Zase jsme ze školy venku,
hledíme radostně na nástěnku,
na plakát, co hlásá že přijela,
naše oblíbená rocková kapela.

Z našich očí radost prýští,
oni budou hrát na výletišti
a tak se těšíme jak v sobotu,
dáme si pořádně do chobotů.

Blíží se ta vytoužená chvíle,
napětí rychle nabývá na síle.
Na cestu nějakou drobnou minci,
snad najdu v tom mém binci.

Ještě vletím do koupelny
a prohrábnu svý háro černý,
nahodím otrhanou džísku
a opouštím svou rodnou vísku.

Tak a je to konečně tady,
u vstupného dvě dlouhé řady,
i tak mám úsměv na své líci,
už slyším kluky hrát na bicí.

Na place potkám kámoše Pepu,
zajdem si spolu do výčepu,
zdržím ho jen na chviličku,
dáme pivo a štamprličku.

Už nám hrají oblíbené fláky,
ve tmě mocně duní repráky
a já v rozhoupaném davu,
jako v rozbouřeném moři plavu.

Taneční kolo se rychle plní,
krásné holky se ladně vlní
a my přemýšlíme urputně,
jak se jim dostat pod sukně.

Občas se to podaří,
to se pak oči rozzáří
a s tím, co si kdo uloví,
na chvíli zmizí ve křoví.

To pak naivní holka mladá,
nechá se položit na záda
a v domnění, že tma vše zahalí,
dva bílé zadky svítí do dáli.

Po tom vykonaném skutku,
mám poněkud prázdno v žaludku,
v břichu mám jak v mučírně,
jdu mrknout, co mají v udírně.

Když na hlad už nemám ani vzpomínku,
zaleju to pivem z voskového kelímku,
na place dám se opět do pohybu,
dneska to fakt nemá chybu.

Dvě hodiny po půlnoci,
nejsem úplně ve své moci,
leč kapela už se s námi loučí,
to nejlepší z tohoto týdne končí.

Snad nebude to nikomu pro smích,
tenkrát chodilo se domů po svých
a tak odbíjí čtvrtá na kostele,
když konečně lezu do postele.

O čem bych si měl v ní nechat zdát,
ten den byl se vším všudy tak akorát,
snad nebude mé přání příliš smělé,
když chtěl bych, aby víkend trval déle.

https://youtu.be/F_ewnJuJ9k8