Rýmované Chatování

Duhová stuha, omotaná kolem dárku,
který vykouzlí úsměv a já vím komu
Tomu, co dívá se rád do korun stromů,
kde ptáci z jara, vyzpěvují do světa lásku,
hlas zní přes louky a pole až k obilnému klásku.

Na stéblech se třpytí rosa, jak duhové perly
v nichž odráží se celý malý svět
a lehounký vánek s nimi pohupuje
Najednou vidíš překrásný tančící květ,
který, jakoby z tvé duše vystupuje.

Co ladných květů může být na dárku
omotaném krásnou stuhou
jež barvou si nezadají nic s duhou
Není to rosa - jsou to slzy v koutku oka,
které přináší, každá další nová sloka.

Co vehnalo slzy do Tvých tváří?
Vždyť radost z dárku měla by z ní zářit.
Ty slzy nejsou z tváře mojí, nebo tvojí,
ve tvém světě, darem duši pod obojí
Pro mě z nekonečna, pro tebe z nebe

Darem jsou nám slzy z nebe?
Z té představy mne trochu zebe
To nejsou slzy žalu, rodí se ze štéstí
Koukni se nahoru, jak moc jim sluší
Svedli nás na cestu, ke spřízněné duši

Která z duší na své cestě vůbec tuší
že potká druhou, s níž jí to nejen sluší
Nejvíc ti sluší, když houpeš se v bocích
a mně, když mohu se s láskou dívat
na dívku, co tančí při hvězdných nocích

Je to ona, nebo on, komu v srdci bije zvon?
Těžko na ni odpoví i sám lásky šampion.
Šampion? Kam to chodíš na takové řeči?
Dávno pryč ty časy rychlých, krásných „lásek"
vždyť uzrál jsem, jak zapomenuté víno přeci

Kdoví ví, zda nejsou to od Tebe jen plané řeči,
s nimiž si pohráváš jak rytíř s meči.
Nadarmo se neříká voda teče a řeči se vedou
které pak na scestí nakonec svedou.

Ty můj blázínku, už jsi zase tak krásně sladká,
když znovu vystrkuješ ty svoje kočičí drápky
Pro mne je lepší, když tvá slova jsou hladká,
když píšeš jak rebelka, musím se držet zpátky.

Mě dravou šelmičku rozhodně nezkrotíš,
když se o to jen trochu pokusíš,
věz, že se u toho pořádně zapotíš.
A výsledek? Je dosti nejistý, proto se na mne raději pojisti.

Pojistku mám, je to ta na lidskou blbost
Když mě při tom podrápeš, toho se nebojím
Potřebuješ zkrotit a to sí říkám, že dost
Snad v něžném boji, se šelmičkou obstojím

Pojistka na blbost bude Ti k ničemu
copak máš šelmu za nehodnou ničemu?
Navléknout bys chtěl mi vodítko
jestlipak pro sebe máš i potítko?

S trochou štěstí, mohl bych to zkusit dát
Já již nechci tě krotit, chci tě něžně milovat
S dravou šelmou, nemohu si zkoušet hrát
Už před léty, jsem přestal fitko navštěvovat

Nakonec si sobě padnem v něžné objetí,
když ruce už můžou si všechno a všude
Kdepak. V té chvilce se nikdo necítí obětí
Jen Ty - Já - Nám spolu Ách, milování bude







smazat