Advent na vsi

Každé dítě dobře ví že,
kousek od Kroměříže,
leží malá vesnice,
jmenuje se „Sobělice“

Za vesnicí mezi poli,
velká památná lípa stojí,
občas do ní datel ťuká,
a vítr hladí boží muka.

Na návsi stojí maličká,
pohádková kaplička.
Do každého z našich domů,
přichází hlas jejího zvonu.

Konec roku se kvapem blíží,
každý už se těší, jak sníží,
pracovní tempo horentní,
když přijde čas adventní.

Každým rokem beze sporu,
díky hasičskému sboru,
u kapličky k nebi ční,
nazdobený strom Vánoční.

Vedle stromu stojí stánek,
a lehký zimní vánek,
nese potemnělou ulicí,
vůni svařáku se skořicí.

Ta vůně se nese v povětří
a jakmile ji zavětří,
všichni z naší vesničky,
sejdou se u kapličky.

Ať už mladí a nebo staří,
s napjatým výrazem ve tváři,
očekávají, jestli se to vydaří,
a Vánoční strom se rozzáří.

Pak na povel starosty,
světýlka ten strom ze tmy vyprostí
a děcka s kouskem talentu
začnou zpívat o adventu.

Ten si dá svařák, jiný zelňačku,
všechno dobré jde na dračku,
babičky, dědečci či rodiče,
všichní chválí šikovné hasiče.

A když noc se kolem snese,
každý z nás si v sobě nese,
hřejivou vzpomínku na tu tradici,
co každým rokem spojí naši vesnici.