|
|
Kam kráčím?
S vírou, že kus světa shlédnu,
z možných cest jsem zvolil jednu.
Klikatí se hvězdným prachem,
modří oblak, slunce nachem.
Vedla létem, věku zimou,
lákala jít plochou šikmou.
Snad mne jednou, z bodu zlomu,
přivede zas až k nám domů.
S vírou, že kus světa shlédnu,
z možných cest jsem zvolil jednu.
Klikatí se hvězdným prachem,
modří oblak, slunce nachem.
Vedla létem, věku zimou,
lákala jít plochou šikmou.
Snad mne jednou, z bodu zlomu,
přivede zas až k nám domů.
človiček: Ano, to už jsem napsal v odpovědi na komentář. Díky za nahlédnutí..
zaseja
debata krásně ilustruje, jak moc se někteří mohou mýlit a jiní doufat...báseň se ti povedla ;)
wojta: Srdečně Tě zdravím, po dlouhé době. U této hlouposti mne až zarazilo jakou vyvolala polemiku...
Žák Pepíček by pravil, že nové začátky jsou ovlivněny hlavně tím, jak moc nás bolí nohy. A věk, věk s tím nemá co do činění, je to jen neúprosně narůstající mínusové skóre.
A Smrt? Brzy uvidím, třeba je i něco po ní ..... ?
A Smrt? Brzy uvidím, třeba je i něco po ní ..... ?
koiška: Dandy: puero: Yana: Psavec: Díky za návštěvu. Homér má samozřejmě pravdu. Ale automobilka Renault má svůj slogan "cesta je cíl" Domnívám se že to platí nejenom pro vozy Renault...
Jistě správným směrem ;-) hezká básnička k zamyšlení a kráčíme dál rozhodně v mládí i ve stáří, je to úplně jedno, na věku totiž při té cestě nezáleží. Vždy je totiž kam, je jen na nás kudy a jak.
Kam kráčíš? Jeden by řekl, že v mládí jsou nové začátky cestami za novými cíly, ale ve stáří nové začátky možná jen iluzemi, které nikam nevedou. Snad je to jen otázka pohledu - tedy, to kam kráčíš není možná tak významné, jako to, kam se můžeš vrátit.
(básnička milá. K zamyšlení)
(básnička milá. K zamyšlení)
Hanulka
koiška : moc ti děkuji, jak si to skvostně a krásně vyjádřila k této básni
Věřím, že ta cesta je ta pravá a že splnila tvá očekávání a ta domů, ta je nejkrásnější.
Miňko: Mezičas je povětšinou pohoda, ale stejnak to tu nikdo nepřežije. Nikdo, ani Arnold Rimmer.
Hanulka
Homér : to zní dost pochmurně. Pokud se cítíš sklíčeně, prosím, aby sis uvědomil, že v životě jsou vždy nové cesty, nové začátky a možnosti, které třeba ještě nevidíš. Jestli tě něco tíží, tak tohle nepiš, díky !!
Homér: To je jistě mimo jakoukoli pochybnost. Jde jen o to, co člověk udělá s tím mezičasem...
Hanulka
Miňko : slova malují cestu plnou světla, hvězdného prachu a proměnlivosti času. Působí jako introspektivní odraz putování životem se zatáčkami, výšinami i chvílemi nejistoty, ale vždy s nadějí, že nás cesta zavede zpět domů. Líbí a díky !
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kam kráčím? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Sběrna
Předchozí dílo autora : Od všeho tak trochu

