přidáno 20.04.2025
hodnoceno 13
čteno 105(18)
posláno 0
Samota
- duše nahota

obnažuje
podstatu stínů z hlubin sluje

a je to děsivé
vidět že nevidím

jak jiný druh
narážet do lidí

zatímco za zády
tma ze tmy ukrajuje
přidáno 07.05.2025 - 11:46
Hezké
přidáno 05.05.2025 - 22:39
puero: Fuj, podzemí a ještě tma, to bych asi nedala. Stačilo mi to v Ekvádoru v jeskyni, kdy jsme tam seděli několik minut v úplné tmě a mně popadala úzkost a snažila jsem se nemyslet na to, jak úzký byl ten průlez dovnitř a že jsem v zemi častých zemětřesení (několik jsem jich i zažila, jedno fakt silné, naštěstí epicentrum hluboko, takže bez následků). Ale zas taková Neviditelná výstava (1 hodina v absolutní tmě, kdy poznáváš svět s nevidomými průvodci jen hmatem, včetně simulace ulice, to bylo fuj), byl moc zajímavý proces a byla jsem tam víckrát.
přidáno 05.05.2025 - 22:34
Psavec: Darko: LadyLoba: Mlčeti Zlato: syrda: Díky moc za přečtení a milé komentáře.
přidáno 05.05.2025 - 22:32
Yana: Do hloubky jsem to nikdy nezkoumala, co to předně přináší. Ale tmu a ticho ve svém životě určitě pro regeneraci potřebuju… já mám nechtěně svou soukromou terapii tmou a jde teda na dřeň, tak to pak nemusím vyhledávat cíleně:)
přidáno 30.04.2025 - 09:09
Sama mezi všemi...mimochodem terapii tmou nechápu...vždyť mozek by makal a makal k zbláznění, znám pár lidí co to podstoupili a nemyslím že jim to mnoho přineslo
přidáno 24.04.2025 - 12:14
Zaujala.
přidáno 23.04.2025 - 19:53
páči sa mi, odcudzené
přidáno 22.04.2025 - 22:14
LadyLoba: Tak to až vás jednou někde v Kambodži zavřou do vězení, jen mávnete rukou.
přidáno 22.04.2025 - 20:35
Přeji ať najdeš svůj druh, když jsem se přestěhovala do Domažlic, taky chvíli trvalo, než jsem si nalezla lidí svého druhu
přidáno 22.04.2025 - 20:33
puero: heh a já dobrovolně vlezla do tmy na několik dnů (13) ale bylo to "pohodlný" protože kdykoliv jsem si mohla rozsvítit, bylo tam teplo, sprcha, záchod, bidet a jednou denně nosil jídlo průvodce a mohla jsem s ním sdílet, pokud jsem chtěla a bylo možné pouštět cd; choť to měl drsnější. Ale jen cca 48h v podzemí ale spal v spacáku na zemi, jídlo měl jen to co si vzal i pití a na WC chodil do kýblu ...
přidáno 22.04.2025 - 11:43
To jsou ty záhady. Nevidět a vědět.
přidáno 21.04.2025 - 22:21
Když jsem byl na šachtě, hluboko hluboko v zemi, zhasli světlo. Nebylo vidět lautr nic. Ani tu tmu. Bylo jen slyšet zvuky, hukot klimatizace, jak se tak odrážel od stěn a bednění. Bylo to jako v břiše, jako ve střevech. Kolem dokola jen uhlí a po krátkém čase člověk začal mít pocit, že se rozpustil a je součástí té temné hmoty kolem. Že ztratil svou dosavadní podobu, svůj tvar a barvu. Být v takové tmě dýl, asi bych se z toho dlouho vzpamatovával.
přidáno 20.04.2025 - 21:47
Líbí se mi

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Filosofická : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Když duše hladoví
Předchozí dílo autora : Zlatý déšť

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming