05.04.2025
9
437 (16)
0
zjišťuji, co mi ještě zbývá
pět korun v kapse
nejistá perspektiva
co chvíli líbá mě
tulácká múza
a je to hrůza, hrůza
kroky a čekání, tak se já mám
do dlaní špinku poslední si schovávám
a vytřesu z očí všechnu touhu
naděje tone mi
a ještě k tomu v louhu
záměrně se jí nečinně braním
a tiše zpívám
vstříc všem těm perspektivám:
tak neberte mi pěnu od huby
ať nezůstane nic
ať mě to zahubí
jdu sám svý smrti vstříc
 11.06.2025 15:02
Hezké, slyším v tom ozvěnu Magorova:
"Já si dolezu k své smrti / a nebudu potřebovat ani / úmrtní list / tím jsem si jist ..." ze sbírky Rok krysy.
 11.06.2025 13:33
Nejvíc se mi líbí ten začátek.
 08.04.2025 22:41
Tam jdeme všichni, ale ty máš před sebou ještě dlouhou cestu. To se to básní o smrti, v tomhle věku... Ale dobré to máš.
 08.04.2025 22:16
Taková posmutnělá.
 08.04.2025 13:38
Jej, ta je nějak beznadějná, poutník životem, plný života, pěkné psaní
 06.04.2025 22:26
Líbí, zaujala...
 06.04.2025 19:02
 Ellen
Život tvoří cesty... jsou klikaté, spojují se, míjejí, dělí se a proplétají. My volíme si směr, který nás táhne i když cíl je leckdy nejistý a vzdálený. Každá cesta je ale prospěšná a nese s sebou naději. A právě ta nám dodává tu pomyslnou vnitřní sílu, která nás pohání dál...
 06.04.2025 12:18
 Neu
Dost dobrý, taková tulácká.
 06.04.2025 09:53
Ale z jiné perspektivy nejít k smrti sám, trápilo by tě, že bys druhou osobu tady samotnou zanechal anebo žal ... Si nevyberes všechno má rub a líc ... Preji ještě hodně svíc ...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.