přidáno 09.01.2025
hodnoceno 8
čteno 42(7)
posláno 0
Malovala bych. Mám ale jen slova. Nádraží se koupe v dešti a nákladní vlak hučí, vrže a prozpěvuje si svou melodii. Perón se chvílemi leskne ve světle baterky posunovače. Mám tuhle cestu, kus světa pro sebe. Vzduch voní vodou. Tma je útočiště a kapky  jsou maličká pohlazení.
Nevadí mi čekat. Zpoždění je dar. Vzala jsem si s sebou termosku s čajem a mám svou vlastní kavárnu hned při ruce. Polykam vůní máty a kyselost citronu. Jaké je to  blaho.
Protijedoucí vlak se odráží ve skle čekárny jakoby mířil přímo na mne. A já se nelekám, nechám ho mnou projet. Je to přízrak? Nebo jsem jím já?
Čím v tomhle světě jsem?
Tahle otázka jindy bolí. Teď ne. Jsem tady, rozhlížím se a piju čaj. Nic víc. To stačí.
přidáno 12.01.2025 - 23:50
A kromě toho mám rád vlaky a nádraží...
přidáno 12.01.2025 - 23:37
Je to krásně poetické...
přidáno 10.01.2025 - 19:27
Psavec: děkuju!
přidáno 10.01.2025 - 18:57
Souhlas s kmotrovem.
přidáno 10.01.2025 - 16:49
Dandy: Věčnost na nádraží... Hm, někdo by ji tam třeba strávil rád a pro někoho by to bylo peklo .
Já poslední dobou cesty vlakem, a nakonec i autobusem, mám dost ráda. Ale věčnost bych raději trávila jinde.
Díky za zastavení.
přidáno 10.01.2025 - 10:04
Nádraží a chvylky ,které díky drobnostem se nestávají
věčnou dobou.
přidáno 10.01.2025 - 07:21
kmotrov: Měla v té próze být poezie. Hledám ji v mém prozaickém životě . Děkuju, žes ji poznal a oslovila tě.
přidáno 09.01.2025 - 23:16
Je to taková poesie v próze. A je to super!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na cestě : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Odpojení

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming