Okno a široký parapet,
sedím, noční obloha a chlad,
chlast, dětský pokoj, plátna,
na všechno padá prach,
kouřím, jednu a hned druhou,
jsem tady doma,
už ne tak docela,
jsem tady doma?
sejít dolů, skočit,
matka a otec, oba spí,
s nimi i jejich sny,
o mě,
dokonalá dcera, dokonalý svět,
je to pravda, nebo namaskovaná lež,
jsem to stále já,
nebo už někdo jiný,
jsem tady doma,
už asi ne.
sedím, noční obloha a chlad,
chlast, dětský pokoj, plátna,
na všechno padá prach,
kouřím, jednu a hned druhou,
jsem tady doma,
už ne tak docela,
jsem tady doma?
sejít dolů, skočit,
matka a otec, oba spí,
s nimi i jejich sny,
o mě,
dokonalá dcera, dokonalý svět,
je to pravda, nebo namaskovaná lež,
jsem to stále já,
nebo už někdo jiný,
jsem tady doma,
už asi ne.
29.10.2024 11:27
Přesně tohle jsem prožíval taky. Najednou člověk už delší dobu cítí, že tam domů už nějak nepatří, že vyrostl a očekává se, že se nějak nevím jak osamostatní, že vypadne, že se provdá, ožení, odstěhuje, že už nebude dávat podnět těm skrytým opatrným narážkám na to, že by se měl někam podít a žít vlastní život... atd atd.
A taky mě to hnětlo v noci, za tmy, když je v domě ticho. Jakoby i to ticho mluvilo nepříjemným tónem.
Popsalas to hodně plasticky. Hned jsem se v tom našel.
A taky mě to hnětlo v noci, za tmy, když je v domě ticho. Jakoby i to ticho mluvilo nepříjemným tónem.
Popsalas to hodně plasticky. Hned jsem se v tom našel.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.