Procházím tebou

 

Procházím tebou.

Ve svém obnošeném lidství.

S vůněmi světa, co jsem prošel.

Prožitky, které jsem zažil.

Na rtech máš úsměv, v očich slzy smutku.

Nevěda, co právě prožíváš.

Vím,událo se tolik skutků,

které jen málo povnímáš.

Procházím tebou.

Kapky krve mne provazí

z mého utrpení.

Kolem pohrdání pýchy.

Úšklebků, co jak trny opuncijí.

Z očí ti tečou slzy,

srdce se svírá z bezradnosti.

Kolem jen pýcha a oplzlosti.

Procházím tebou.

Vím svět se zmítá v propadlišti.

Co bude s tebou.

Sám však nejsi na životním hřišti.

Snad kapky krve mé

nezaniknou zcela.

Mysl lidská dojde tam,

až bude otevřená.

Vím zatím jsou, jak prázdné schránky.

Ovládané sliby nekonečna.

Jejich mysl. jak prase když jej

podrbou pod bradou, je vděčna.

Procházím tebou.

Nezaniká..

Nekráčím ani od nikud nikam.

Vzpomeň.

Možná zas potečou ti slzy,

vykvete však úsměv z prozřeni.

Kolik že času?

Život ten stále pramení !