|
Jo, co se může stát u nádražních vrat
|
Když jsem tě na nádraží objímal
....... po dlouhé době
nechali jsme vlaky projíždět
když tiskli jsme se k sobě
Ty jsi byla plachá laň
a já si hrál na lovce
když jsme se líbali
pod větví Jírovce
Vedl jsem si tě
... ruku v ruce
nehledal chyby
nepátral po záruce
A když jsme se loučili
u domovního vchodu
tvá ústa měly příchuť
lesních plodů
.... a ty já mohu
.... zas a znovu
25.01.2015 15:33
Báseň slazená až na půdu, ale pěkná. Jako mladý přírodovědec oceňuji nápadité použití Jírovce.
14.09.2008 10:25
Je tam opravdu cítit ta prvotní síla vzájemné přitžlivosti, kdy se raději neptáme, protože realita může vše pokazit.
09.09.2008 19:40
romantika...ale chyběla mi tam trochu ta čtvrtá dimenze..taková ta pachuť, co zbude až tu básničku "zavřu":)...ale lesní plody...tak to jako mňam:);)
09.09.2008 17:07
jsem momentálně nějaká sentimentální a duševně rozbolavělá, takže to sedlo jako zadek na hrnec. Jindy nevím nevím :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.