Zahrada

Je celým světem. Mým světem. Kotvou v neklidu a zmatcích. Zůstává stejná a přesto tak proměnlivá a pestrá. Tak živá!
Mezi stébly trávy se krčí knoflíky chudobek, ční palice květů jitrocele a růžového jetele a září sluníčka pampelišek.
Ptáci nachází domov v hustých větvích zeravů a v dutinách starých jabloní. Poletují a vesele štěbetají. Kosí tatínek mi létá ukázat svoje úlovky, tu housenku, tu žížalu. Chválím ho a zdá se, že ho to těší.
Obyčejný keř špendlíku se každé jaro rozkvete a dojímá svou bílou nádherou. Stará třešeň připomíná doby minulé, statečná, vytrvalá a krásná.
Těžké květy růžových i bílých pivoněk omamně voní a v dešti se tíhou vodních kapek sklání až k zemi. Byly to tu ještě než jsem se narodila. Je na mně je zachovat a s nimi i vzpomínku na ty, kteří tu už nejsou.