
Dvanáct kytek, dvanáct apoštolů,
u jednoho setkalo se stolu
že každá vůni dle svého má vkusu
svůj čtverec vyhražen má na ubrusu
a zlaté niti kouká přes hranici
na kytku s ní právě sousedící
By o význam nedošlo snad k hádce
v rohu každém květinový strážce
na důstojnost dbá, pořádek a klid
ty květiny ať stůl mohou ozdobit
a krásou jejich vyslovena chvála
té ruce, co je vyšívala
14.10.2008 16:53
Já hledám věcí složitost,
kde realita bývá prostá.
Ten ubrus běžně minul bych
má slepota mě děsí ze sna.
kde realita bývá prostá.
Ten ubrus běžně minul bych
má slepota mě děsí ze sna.
01.10.2008 20:17
:) vzpomněla jsem si na sestru mé babičky... která mně a sestře vyšila ubrusy "do výbavy".... obdivuji, že na to někdo má trpělivost i šikovné prsty :)
09.09.2008 07:38
Poklad jsi a veršů vyšívek snad král...
Vždyť i ty sám teď jsi veršem vyšíval,
se zlatou nití snadno můžeš soupeřiti,
vždyť víc než ta nit, verše tvé se třpytí!!!:-)
Vždyť i ty sám teď jsi veršem vyšíval,
se zlatou nití snadno můžeš soupeřiti,
vždyť víc než ta nit, verše tvé se třpytí!!!:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.