13.01.2024
3
491 (6)
0
v tlumeném světle nářek tříští ticho noci
třpytivé oči nervózně kmitají po stěnách
na nichž stínohry burácí a neznají soucit
láska pozbyla klidu v zakázaných hrách

pak stíny si propletla dvě těla z alabastru
nad ránem je zvěčnila jak fresku na strop
a v dozvukách bouře uschovala touhy své
do bavlněných oblaků, dnes už počtvrté
 21.01.2024 10:11
Morfeus: …ale bylo to tak :-)
 20.01.2024 00:11
 Morfeus
první část mě zaujala, což se nedá říci o té druhé. Ta mně vůbec nějak nesedí. To se stává.
 16.01.2024 16:07
 Hanulka
Cinderella : výstih prožitého. Děkuji.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.