Leden

Prach pomalu sedá na stůl,
taky na židli, na stojánek na tužky
a taky na mě.
Minuty a hodiny se vlečou.
Tikot hodin jako připomínka mládí.
I ve škole jsem je pořád sledoval - pitomý období.
Polykám doušky kafe,
abych zahnal pachuť posledního pracovního hovoru.
Chuť je posledním zbývajícím smyslem.
Zrak se ztrácí jak se oči protáčí nahoru a víčka klesají.
Sluch už snad ani mít nechci,
kecy, kecy a zase kecy.
Do nosu si dám až v šest večer.
Rukou nahmatávám tlačítko Off
a zůstávám přikoffanej k židli.
Smyslná kolegyně
provádí nesmyslnou práci.
Prach padá i na ni
a společně se na prach měníme.
Minutu za minutou,
tikot hodin jako připomínka stáří - pitomý období.
Odbíjí šestá a zdar.
Zvu kolegyni na drink
a nezdar.
Nevadí, zítra je taky den.
zase další takový
Jeden.
Leden.