Hausbót

A bylo ticho
jako by dírou v lodi unikala voda
sedělas v podpalubí svého nevšedního dne
a červík hlodal
na břehu kopretiny vlnily se kolem imaginárního sloupu
vulgárně, tiše, horečně a naposledy
si tě sloupu
cibule mnohovrstevnatá místo kalendáře smutků
půjdu pak nahrbený věkem domů kolem omšelého plůtku.