Do tmavé noci

Ve vlnách toulá se měsíc
Zpěvem žab je kolébán.
Střevíc rozeznívá cestu
Ta na něj pokládá svůj prach.
V korýtku strouhy
zdát se může o hvězdách.
V plamenech ohně
co tulák sobě vytvořil
kytary hlas s praskajícím
dřevem.
Překrásně švitořil.
Střevíce co cestou nesly
dívku jež chtěla
hlasu naslouchat.
Do tmy však hlas muže
ji oslovil zdali něco pro ni
může učinit.
Usednout jí
k ohni dovolil.
Započal znovu hrát,ona přidala se
radost zněla v jejím
hlase.
Kdo poutník byl?
Neukázala noc.
Usnula vedle něj
ten svazek měl svou moc.
Srdce zněla do tmavé noci.
V tánu se vstávat smí.
Zevšední?
Tento den jako další dny
příští?