Otisky nás

Myšlenky v šuplíku
skryté do slova
lezou ven náhle.
Stejně tak otisky nás
na fotografickém papíru
jako vzpomínkové parte.
Zároveň vylétá
i sličný motýl nejistot
jako daň za upřímnost
z otevřené láhve.
Pomněnky od tebe
už dávno uschly
sedá na ně prach.
Zrovna tak moje slzy
co sypaly se z očí
jako krupobití perel
na holou zem
do polštáře
na listy knih
i dětem do vlasů
aby neviděli
to špatné počasí
všechny ty bouře
mezi námi
co zničili náš ostrov štěstí.
Počkám až se obloha rozjasní
a pohltí mé zamračené já.
Vítr odvane špatné vzpomínky
deprese doznívá
konečně začíná léto.