Dopis

Dopis jsem ti víckrát psala,

nikdy jej však nedopsala.

V ohništi však vždy jen zčernal, 

oheň slova nejdřív serval.


Zlost jsem měla, svoji pýchu,

opustit, snad čin hříchu.

Já jsem chtěla něco jiné,

však málo jen mi ze snů zbyde.

Ty sis užil bez ochrany,

hned oplodnil tělo panny.


Na papír slova vryji,

v slzách se však porozpijí.

Ty jsi ženat, máš své děti,

co mám dělat, čas tak letí.

Na kliniku mé kroky míří,

připadám si jak na pranýři.


Rozhodnutí, slzí spousta,

jak zabít mohu toho chrousta.

Lásku jsem odháněla, 

tvým slovům tak naletěla.


Co pak bude, vztek mne ničí,

oporu chtít po rodičích.

Máma pláče, otec vzteklý,

oba se té zpravy lekli.

Babička však moudře praví,

nechte ji, i vy jste byli mladí.


Tak usínám prvně v klidu,

život otevřel mi další třídu.