53. V proudu života

Po obědě se Nick chystal vyrazit na pracovní setkání v hudebním studiu.
„Máš dneska v plánu psát nějakou další erotickou povídku?“ zjišťoval na poslední chvíli. „To bych měl totiž asi problém se soustředit na práci, když tě teď taky cítím…“
„Asi nebo určitě?“ rýpla jsem si pobaveně.
„Asi určitě, ty moje milovaná provokatérko,“ odvětil se smíchem. Pak ke mně pomalu přistoupil a na rozloučenou mi ještě věnoval několik polibků – na čelo, na nos a nejdelší na ústa…
„Dobře, přemluvils mě, žádná erotická povídka bez tvé fyzické přítomnosti nebude,“ slíbila jsem naoko smrtelně vážně. „Ale na oplátku mi pak nějakou pomůžeš stvořit,“ mrkla jsem ještě spiklenecky.
„To si piš! Teda napíšeme, zažijeme a užijeme si ji,“ slíbil natěšěně.
Poté vyrazil za pracovními povinnostmi a já se pustila do meditace při uklízení.
Já vím, zní to trochu pošahaně, ale při práci, u které se nemusíte příliš soustředit na její vykonávání, děláte ji víceméně automaticky, se dá opravdu úžasně meditovat a napojovat na vyšší Já. To vám kolikrát chodí věci… Až to člověka přinutí jít si i něco zapsat. Ani nemusíte být spisovatel…

Během odpoledne jsem se věnovala tvoření románu inspirovaného propojením s Nickem. Do toho mi zavolala Sandra.
„Nazdárek, holka, jak to vypadá s prožíváním a psaním tvého životního příběhu?“
„Obojí skvěle!“ ubezpečila jsem ji vesele. „Ještě mě napadlo projít s Nickem vzpomínky na to, jak jsme to naše napojení tenkrát prožívali. Respektive mě zajímá, co si pamatuje on a jak co vnímal.“
„To je moc dobrý nápad!“ schválila mi to nadšeně. „Tak ať se dál daří. A ta sbírka romanticko-erotických povídek je připravená k vydání. Myslíš, že bys do měsíce mohla přijet na křest?“
„Určitě, takovou událost si hodlám užít!“ ujišťovala jsem ji vehementně. „Urči nějaké datum a já se přizpůsobím. A pokud to vyjde, mohl by přijet Nick se mnou. Oficiálně.“
„Bombastický!“ zhodnotila to trefně. „Jdu na tom dělat tady a ty pokračuj úspěšně tam. Těším se, že to klapne a zase se brzy uvidíme. Měj se parádně, Gabi.“
„I ty, Sandro, taky se těším na setkání a že to spolu pěkně rozjedeme a oslavíme!“ rozloučila jsem se a zavěsila.
Pár minut nato mi volal Nick. Přijímala jsem videohovor s nevyřčenou otázkou, na kterou mi hned odpověděl.
„Ahoj, lásko, vím, že jsem ti to mohl říct telepaticky, ale je toho hodně a chtěl jsem tě zároveň vidět.“
„Tak to chápu, miláčku, však já se na tebe budu taky ráda zase chvíli koukat,“ zachichotala jsem se.
Pár vteřin jsme se opravdu jen dívali na naše rozesmáté obličeje. Pak mi Nick sdělil, co má na srdci.
„Rád bych dneska přespal doma, byl zase s holkama. Přijel bych zítra odpoledne, nemám tak nabytý program. A taky mě napadlo, že bych mohl vzít s sebou Hope a Angel.“
„Jasně, miláčku, ráda se s holkama setkám, pokud o to budou stát. A rozhodně s nimi buď co nejvíc, však my dva jsme spolu svým způsobem pořád,“ neviděla jsem v ničem z toho problém.
Cítila jsem z něho jistou úlevu. Uvědomoval si to.
„Já vím, že se trochu stresuju zbytečně… Jen nechci nikoho z vás zanedbávat a hlavně si vás toužím co nejvíc všechny užít,“ osvětloval mi své pocity, ač věděl, že je už stejně znám.
„Zkus se prostě poddat proudu života a ono to bude samo krásně plynout tak, jak má,“ navrhla jsem mu.
„To se teda hodlám naučit,“ souhlasil odhodlaně. „Večer se domluvím s Hope a Angel a znovu se ozvu. Zatím se měj fajn, lásko.“
„Ahoj, taky se měj pohodově, miláčku.“

Večer mi Nick volal, jak slíbil. Na obrazovce se objevily vedle jeho rozzářeného obličeje i Hope a Angel.
„Nazdárek, holky a hochu!“ pozdravila jsem je rozverně.
„Ahoj, miláčku!“ smál se na mě Nick a holky nadšeně mávaly. Bylo zřejmé, že jsou s mým vztahem s Nickem i tím mezi rodiči srovnané.
„Jak to jde s Danielem, Hope?“ zeptala jsem se zvědavě.
„Každý den si voláme a už tu za mnou i několikrát byl!“ svěřovala se a trochu se při tom začervenala.
„Neboj se, mám je pod dohledem, jsou v pohodě!“ informovala mě hned pohotově Angel.
„Holky, zítra pokecáte, jo? Teď nás nechte s Gabi chvilku o samotě, prosím. A domluvte se, co chcete podniknout teď večer,“ zastavil je zavčas Nick.
Hope a Angel se se mnou rozloučily a my s Nickem jsme si ještě chvíli povídali sami.
„Taky už jsme se s Caroline dohodli na formalitách kolem rozvodu,“ dostal se k důležitému tématu. „Chceme navíc udělat rozhovor s jednou reportérkou, aby se to nějak citlivě podalo veřejnosti. Je to prima ženská a profesionálka, známe ji už dlouho a důvěřujeme jí. Bylo by fajn, kdybychom se tam sešli všichni čtyři – já s tebou a Caroline s Nathanem. A předtím ještě někde v soukromí probrali, co a jak a hlavně se seznámili a navázali dobré vztahy. Tak pokud ti nic z toho nebude nějak nepříjemné…“
„Odpověď znáš, miláčku,“ usmála jsem se povzbudivě. „A je vážně úžasné, jak jste s Caroline schopni se dohodnout a shodnout.“
„Jo, náš vztah je teď mnohem lepší, když můžeme zůstat přáteli bez jakýchkoli pocitů viny, zrady, zranění, výčitek… A hlavně jsme stále rodiči dvou úžasných bytostí, které si zaslouží šťastnou mámu i tátu,“ dodal už hodně dojatě. „Navíc teď budou mít jako bonus ještě tebe a Nathana. I za to jsem nesmírně vděčný.“
Vděčnost, láska a pokora – takové byly naše upřímné pocity z právě zažívaných událostí...