15.09.2022
10
Z očí starce padly saze,

dotknout se tak dívčích rtů,

ona, malba na obraze,

výjev noci, snů.


V rukou starce příkré sráze,

ona jako alabastr,

život platit chce tak draze,

mysl začíná se mást.


V hlasu starce smutná slova,

jiskra z oka ztracená,

niti konec ze života vřetena,

jenom píše ve svůj deník.


Chraň si lásku,

chraň si mysl svobodnou,

neposlouchej lživou chásku,

ta slova jak meč 

duši tvoji probodnou.


Dopsal slova,

zavřel deník,

do křesla se uložil,

ruce padly podél těla.

Asi těžce tady žil
 29.09.2022 20:59
Sasanka: Děkuji
 29.09.2022 17:14
První dva verše a ten poslední jsou dobré.
 15.09.2022 21:00
Psavec: Díky
 15.09.2022 17:50
Hezká.
 15.09.2022 17:26
Děkuji ale opravdu neni čas..
Kdo chce přečte kdo ne nečte.
Spousta jich je,spousta zaniká
v prostoru dnú.
 15.09.2022 17:21
Miňko: Díky
 15.09.2022 15:49
Ten kontrast věku se ti povedlo vystihnout, ale chtělo by dávat básním víc péče, škrtat... nespěchat s publikováním, i když nemáš čas... stačí jedna kvalitní a ne spousta, spousta...
 15.09.2022 13:05
Líbí..
 15.09.2022 07:38
Lenča: Lenko děkuji
 15.09.2022 07:01
Krásné...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.