Posledni schod

Sval srdeční jak zteřelá košile,

niternímu dešti se nelze schovat.

Jak prám, co ztratil převozníka,

mlčky se noří do hlubin,

hlas nenaříká.

Nejsem Cherubín,

mlčenlivost bolest nezažene,

vztek nic nezmůže.

Snad čas je lékem.

Bolest jak ten trn se hlouběji

vrývá do kůže,

vůni květů napasen jak včela,

a smutny úsměv přijde jako host.

Slova opravdových přátel

jsou ten největší skvost.

Jak nektar z hluchavkových květů,

jak vůně úlu, v němž tvoři se plod.

Možná se jen pletu.

Přede mnou schodiště

nebo poslední už schod.