Kytka

Řemínky kůže svazuji růže
ve své kráse seschlé jsou v čase
Bez žádné záště.stonky v útrobách
kamenného pláště.
Když před léty hrnčíř zíral na duhu.
Džbán ještě nepálen
točil se na kruhu.
Odběhlo hrnčíři ,odběhlo
zasnění.
Na džbánu zanechal
překrásné vrásnění.
Po letech džbán.
směl potkat kytici.
Co dávno spojila
tu jednu dvojici.
Visela v komoře ,visela na šňůře.
Vrásčitá ruka ji zavyla do kůže