přidáno 08.08.2022
hodnoceno 9
čteno 690(15)
posláno 0
Eger


Šeřilo se dřív...
léto do podzimu dralo husí peří, klopýtalo
nízkým sluncem přes bramborové řádky.

Před panelákem u popelnic Němec Ajznštajn
v hnědém kabátci
se štětinatým hřbetem – a děti posměváčci
prý končili v pytlích z juty v Ohři.
Papír na otop odvážel na píchlé kárce
nikdo neví kam.
Umím utíkat…

Na strom obalený hruškami vyšplhala jen Milena.
Hoď mi sem nahoru cihlu nebo kámen, dělej!
Hned! A cihla – bumerang vzápětí
přistála na mé hlavě. Dědek Ajznštajn
vypadal přes krvavou clonu ještě děsivěji.
Má lebka štětiny? Jak dlouho bude trvat, než se
udusím v jutovém pytli od hlíny? Tati!

Něco mi zakrylo celou hlavu.
I po letech mám před očima zeleň
chirurgické roušky a v jizvě jehlu s catgutem.
Mutter, šla pro dcera, Tochter! Schnell!
Křičel ten podvečer starý Ajznštajn
do našeho domovního telefonu.
Šeřilo se dřív.
přidáno 20.12.2023 - 07:55
To není špatný
přidáno 09.08.2022 - 23:13
Psavec: díky, ještě to promýšlím...
přidáno 09.08.2022 - 22:11
Bolístka.
přidáno 09.08.2022 - 13:29
Zvláštně poutavým způsobem vyjádřený příběh. Moc se mi líbí.
přidáno 09.08.2022 - 11:29
Pěkné .
V komině meluzína.
V kamnech oheň nepotkáš.
Žár z tvé ho srdce vzliná.
Tak jej neuhaš.
Svím trmácivím krokem
Tón poloprazdných vrzajicich gum.
Přínesl přiběh.
A v čaji voní rum
přidáno 08.08.2022 - 20:28
snake_01: díky, potěšilo moc!
Seifert je pro mě NEJ.
přidáno 08.08.2022 - 20:05
Takové pozdně seifertovské vyprávění. Pěkné.
přidáno 08.08.2022 - 19:02
Ziny: díky, ráda se vracím...
přidáno 08.08.2022 - 17:40
Ty jo, to je příběh.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Eger/Cheb : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Letní noc
Předchozí dílo autora : Prázdninově

» narozeniny
Vladan [13], marinka [9], Gabriela Malá [1]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming