Eger/Cheb

Eger


Šeřilo se dřív...
léto do podzimu dralo husí peří, klopýtalo
nízkým sluncem přes bramborové řádky.

Před panelákem u popelnic Němec Ajznštajn
v hnědém kabátci
se štětinatým hřbetem – a děti posměváčci
prý končili v pytlích z juty v Ohři.
Papír na otop odvážel na píchlé kárce
nikdo neví kam.
Umím utíkat…

Na strom obalený hruškami vyšplhala jen Milena.
Hoď mi sem nahoru cihlu nebo kámen, dělej!
Hned! A cihla – bumerang vzápětí
přistála na mé hlavě. Dědek Ajznštajn
vypadal přes krvavou clonu ještě děsivěji.
Má lebka štětiny? Jak dlouho bude trvat, než se
udusím v jutovém pytli od hlíny? Tati!

Něco mi zakrylo celou hlavu.
I po letech mám před očima zeleň
chirurgické roušky a v jizvě jehlu s catgutem.
Mutter, šla pro dcera, Tochter! Schnell!
Křičel ten podvečer starý Ajznštajn
do našeho domovního telefonu.
Šeřilo se dřív.