Já potají jen láskou zmíral,
z očí mi pršel slaný déšť,
jak dřevo v lese jsem dospíval,
co bylo, bylo, vem to nešť!
Srdce mé plní láva touhy,
jenom tu dívku chci mít rád,
za jeden její úsměv pouhý
cokoliv ochoten jsem dát.
Však ona skrze mne se dívá,
že existuji, neví snad,
stříbrná vlnka moje snivá,
o níž si smím jen nechat zdát...
Netuší nic o mojí vášni,
co najevo se zdráhám dát,
jsem pro ni vzduch, však co je zvláštní:
Vzdor tomu nechci snů se vzdát!
Tak láska dál mé srdce trápí
a tváře mi slaný déšť skrápí...
z očí mi pršel slaný déšť,
jak dřevo v lese jsem dospíval,
co bylo, bylo, vem to nešť!
Srdce mé plní láva touhy,
jenom tu dívku chci mít rád,
za jeden její úsměv pouhý
cokoliv ochoten jsem dát.
Však ona skrze mne se dívá,
že existuji, neví snad,
stříbrná vlnka moje snivá,
o níž si smím jen nechat zdát...
Netuší nic o mojí vášni,
co najevo se zdráhám dát,
jsem pro ni vzduch, však co je zvláštní:
Vzdor tomu nechci snů se vzdát!
Tak láska dál mé srdce trápí
a tváře mi slaný déšť skrápí...
12.04.2022 19:13
Bože, jak dobře to znám. Je to ta mnohdy nevyhratelná válka mezi hlavou a srdcem, ve které ta pumpička tak často vítězí...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.