Květina

Potkal jsem květinu
co se smála,
rostla i ve stínu
barvami plála.
Když lístky okvětní odkryla maličko,
nádherně voněla po vzácném koření,
ruměncem, který vloudí se na líčko
po touhách, radosti, žalu i smutnění.

Potkal jsem světýlko
zasvitlo z šedi,
jedno zlaté křidýlko
druhé z mědi
a když se zalesklo
jak se mi zastesklo
jen v nebi vědí.

Když někdy zabliká
zas vzplane a zasvítí,
co nahlas neříká
chytá se do sítí
utkaných z pavučin
hladících nitra.
Možná už dnes anebo zítra
číst se v nich naučím.