|
Ohrané, ale... Ze srdce
 14.07.2008 5 1587(17) 0 |
Ve svém strachu z neznámého
Nacházím to poznání
Že nárůst citu srdce mého
Neočistí pokání
Neb v žáru toho citu milostného
Člověk plní boží vůli
Ač v očích cizích nečestného
Dopouští se na bitevním poli
Nesuďte ani vy, kdo jste bez viny
Nechcete-li žít v hluboké zatrpklosti
A ničit se smutkem bez milosti
Anebo suďte a budete též souzeni
Nacházím to poznání
Že nárůst citu srdce mého
Neočistí pokání
Neb v žáru toho citu milostného
Člověk plní boží vůli
Ač v očích cizích nečestného
Dopouští se na bitevním poli
Nesuďte ani vy, kdo jste bez viny
Nechcete-li žít v hluboké zatrpklosti
A ničit se smutkem bez milosti
Anebo suďte a budete též souzeni
24.09.2008 - 21:51Kočičko, nesoudim. Nejde to, když to napíšeš tak hezky. Ze srdce. Byla bych proti sobě:-D
19.07.2008 - 11:38ten konec je jasnej..asi to tak je..i kdyz se mi nelibi delat veci na oplatku..a nicit se smutkem bez milosti...to je pekny...cela ta basen je hodne zabasnena..pekna
15.07.2008 - 11:05eelis, sem rada, ze ses stastna..nedovolila bych si te soudit:)
preju ti at ti to sechno vyjde!!:)
preju ti at ti to sechno vyjde!!:)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ve strachu z neznámého : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nichts zu danken
Předchozí dílo autora : Očima mrtvé ryby
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
