|
13.10.2006... Jeden začátek. Kdysi po mně dotyčná osoba chtěla, abych to napsala. Ale teď je to asi docela jiné, než jak by si to ta bytost představovala. Je to po mém.
 20.09.2008 3 1549(18) 0 |
Škobrtnutí podpatku o nerovný povrch chodníku.
Nesnáším boty na podpatku!
Nesnáším šaty!
Nesnáším tanec!
A pozvání do hospody.
Nechceš to zatáhnout?
Ne díky. Ani slivku si nedám. Už nikdy tenhle příšernej vohoz!
A pak nuda jako obvykle. Že by přišel?
Přeci jen ve mně hrklo
Zkusim to, bude sranda. Zamilovaná až po ježka na hlavě. Půlka cigára zašlápnutá na zemi vyčítavě na mě kouká.
Sorry, Evičko-slimko, musim zpátky na parket. Balit kluky.
Pak se to stalo. Celej neuvěřitelnej večer.
Jeden tanec za druhym a po něm spousta dalších večerů.
Tančili jsme pořád, ne na parketě.
Ale bylo to úžasný. Byli jsme šťastný jak blechy.
Dlouho.
Jenže potom už jsme si nestačili. Já chtěla pryč, zoufale pryč. Tys chtěl spokojenej usedlej život. To nešlo. Milovali jsme se nesčetněkrát, ale jako by jedna pitomá buňka chyběla k dokonalýmu splynutí.
Ta částečka se zatoulala jinam, kam zoufale chtěla.
Ne vždycky většina zvítězí.
Stalo se hodněmoc věcí, chtěla jsem pokaždý znovu začít, znovu obnovit to, co bylo krásný, ale už není.
Teď už chápu, že to nejde.
Teď už nechci nic obnovovat, ikdyž to bolí.
Teď už jsem snad konečně vyléčená.
Vyléčená z naivity.
Nesnáším boty na podpatku!
Nesnáším šaty!
Nesnáším tanec!
A pozvání do hospody.
Nechceš to zatáhnout?
Ne díky. Ani slivku si nedám. Už nikdy tenhle příšernej vohoz!
A pak nuda jako obvykle. Že by přišel?
Přeci jen ve mně hrklo
Zkusim to, bude sranda. Zamilovaná až po ježka na hlavě. Půlka cigára zašlápnutá na zemi vyčítavě na mě kouká.
Sorry, Evičko-slimko, musim zpátky na parket. Balit kluky.
Pak se to stalo. Celej neuvěřitelnej večer.
Jeden tanec za druhym a po něm spousta dalších večerů.
Tančili jsme pořád, ne na parketě.
Ale bylo to úžasný. Byli jsme šťastný jak blechy.
Dlouho.
Jenže potom už jsme si nestačili. Já chtěla pryč, zoufale pryč. Tys chtěl spokojenej usedlej život. To nešlo. Milovali jsme se nesčetněkrát, ale jako by jedna pitomá buňka chyběla k dokonalýmu splynutí.
Ta částečka se zatoulala jinam, kam zoufale chtěla.
Ne vždycky většina zvítězí.
Stalo se hodněmoc věcí, chtěla jsem pokaždý znovu začít, znovu obnovit to, co bylo krásný, ale už není.
Teď už chápu, že to nejde.
Teď už nechci nic obnovovat, ikdyž to bolí.
Teď už jsem snad konečně vyléčená.
Vyléčená z naivity.
24.09.2008 - 21:59po umělecký stránce je to fakt super. Tady asi končí moje objektivita. Pak bych Ti řekla jedno slovo.... ale asi neřeknu.
24.09.2008 - 08:21Ne vždycky většina zvítězí.
to mi prijde jako ta nejprinosnejsi myslenka tehle basne,ktera rika moc veci..povedla se ti,liss..
to mi prijde jako ta nejprinosnejsi myslenka tehle basne,ktera rika moc veci..povedla se ti,liss..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nichts zu danken : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Na popel mě spal
Předchozí dílo autora : Ve strachu z neznámého
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Dandy» narozeniny
Ms Floret [16], moonell [16], slecnaChuckye [12], Mandrake [15], *Whatsoever* [15], kozlikmilda [14], cappy [14], Gabuša [12], Vanesa [3]» řekli o sobě
Singularis řekla o Máta :Opravdu se vyzná v psychologii a užívá si to. Píše úžasně dokonalé romány, jen mi nevyhovuje jejich výstavba: Vyhýbá se uvádění jmen postav a při čtení zprvu není zřejmé, co je důležité a co ne. Vše se odhaluje až postupně, což činí román napínavým a dodává mu spád.
