Blues pro Šípkovou holku

Prší světlo z pouličních lamp a déšť smývá špínu.
Noc beze snů, myšlenky mi mizí v tvém klínu.
A to město spí.
Spí, jenom pár čávů táhne ulicí,
jejich hlasy do ticha zní,
jak potok lesem hučící
nebo meluzína, co se mezi paneláky honí.

A ty spíš.
Svůj naivní svět bez problémů si sníš.
Ukradnu pro tebe plachetnici.
Z hladiny seberu ti Večernici,
než doplujem až k světů hranici.

Novou zemi pro tebe objevím,
tam kde roste kmín a rosmarín.
Daleko za mořem necháš starostí stín.
Vždyť v naší zemi pláče se jen dojetím.

Když sníš, vezmu tě na to místo,
kde deštěm zmáčených šatů nebude ti líto.
Dám ti na balón lístek,
s ním můžeš hned zpět.
Krásným balónem domů letět.

Jenže ty nechceš.
Běháš tu bosá a vůni květin do vlasů si vpleteš.
Je z tebe princezna ostrova pohádek.
Tam nemáš strach z života a jeho hádanek.