Jitřní

Vzduch vlahý jako pohlazení panny

smysly mé vybízí a bystří,

jitřenka brousí noci hrany,

slunce svit tam za obzory jiskří,



já zmámen nocí se směji,

čas jít spát již dávno minul,

ptáci píseň mi do kroku pějí,

ač se nebe stále snoubí s lunou,



nedočkavou touhou oblaka se rdí,

přec všem víčka stále těžknou,

cítím pokoj růst svou hrudí,

bdím jen já s přírodou něžnou,



dýchám mír než se všichni zase vzbudí.