|
|
vzpomínám dotyků na tisíc,
tvoji šíji, taky líc,
houpali jsme na prazvláštních hladinách
v záři barev se vznášeli jak ve snách,
zatímco svět kolem nás zmíral,
poté přistoupil osud,
co na nás pobaveně zíral,
přišel pro svou daň,
duši mou objal v kostnatou dlaň,
a mačkal, mačkal
až ze mne prýštily slzy,
modlil se ať pomine to brzy,
hasnu stále zas a znova,
neboť já jsem osudem
tvoji šíji, taky líc,
houpali jsme na prazvláštních hladinách
v záři barev se vznášeli jak ve snách,
zatímco svět kolem nás zmíral,
poté přistoupil osud,
co na nás pobaveně zíral,
přišel pro svou daň,
duši mou objal v kostnatou dlaň,
a mačkal, mačkal
až ze mne prýštily slzy,
modlil se ať pomine to brzy,
hasnu stále zas a znova,
neboť já jsem osudem
Líbí se mi to odhalení rozštěpu osobnosti. Sami jsme osudem a šlapem si po štěstí...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Serotoninová princezna : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Potřebuju se napít
Předchozí dílo autora : Jitřní
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
vacko [14], ukrytá v máku [3]» řekli o sobě
Yarrod řekl o mr Scraper :Omae wa otaku janaika?!

