přidáno 19.03.2021
hodnoceno 4
čteno 921(13)
posláno 0
Teď už mám vše, co jsem kdysi chtěla,
absolutně bez emocí dokážu zamávat s lidma.
Spokojenost absolutní, bez citu a bez obav,
že se mě snad někdo zmocní? Nikdy, jsem emoční vrah.

Asi to tak mělo skončit,
nezemřít a jen se dusit,
Co jsem zničila, jaká jsem byla.. všechno se to prolíná.
dohnala mě karma, ta nic nezapomíná.

Nedokážu, ani nevím zda ještě chci,
probudit v sobě něco, co připomíná ten cit.
Snad zapomenu co je láska
a budu už jen v téhle prázdnotě žít.
přidáno 21.03.2021 - 08:09
Ještě není nic ztraceno, pokud o tom dokážeš psát básně.
přidáno 20.03.2021 - 06:53
Člověk by neměl chtít,někomu úmyslně ublyžovat.
Zlo se vrací,kdo chce víc nemá nic.
Zajímavé
přidáno 20.03.2021 - 00:35
Těžko se zapomíná.
přidáno 20.03.2021 - 00:16
Zvláštní přání, ale kdo netouží, netrpí.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Otupělost : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Holub

» narozeniny
januve [17], petr richter [15], NiKiTa [14]
» řekli o sobě
Máta řekla o Amelie M. :
Fascinuje mě její humor a nadhled, do kterého dokáže zabalit životní moudrost a když je potřeba, okořenit ho i špetkou hořkosti. Umí mě rozesmát i rozplakat a to se povede málokomu. Krom toho je nesmírně milá čtenářka a velká podpora. Díky!
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming