Otupělost

Teď už mám vše, co jsem kdysi chtěla,
absolutně bez emocí dokážu zamávat s lidma.
Spokojenost absolutní, bez citu a bez obav,
že se mě snad někdo zmocní? Nikdy, jsem emoční vrah.

Asi to tak mělo skončit,
nezemřít a jen se dusit,
Co jsem zničila, jaká jsem byla.. všechno se to prolíná.
dohnala mě karma, ta nic nezapomíná.

Nedokážu, ani nevím zda ještě chci,
probudit v sobě něco, co připomíná ten cit.
Snad zapomenu co je láska
a budu už jen v téhle prázdnotě žít.