Potkal jsem lásku bez domova

Jen se zeptej!
Proč najednou mlčíš? Nemůžeš sebrat odvahu?
Vždyť láska nešťastná už nám leží na prahu,
Tak zeptáš se jí, co jí je?
To je,
Jen bolest, bolest z krásy,
Zašeptala.
A ty hned: Z jaké? Ptal jsi se
Z té, co zmizela v čase.
A bolest pro krásu, jež nikdy nezjevila se.
Cože? Zvědavost tvá se rozpálila, skoro doběla.
Z té, co nepřijde…
Špitla láska a trochu se shrbila.
Proč nepřijde? Ptáš se,
najednou pln slov.
Vzdychla zase:
(Tak škemrala o domov.)
Proč by chodila, když má křídla.
Křídla bílá jako sníh.
Jen zdobená trochou krve,
Jíž platí se hřích.
Pak obrátila hlavu k tobě.
Tvé krve, už vzpomínáš?
Zranil jsi se, když jsi otvíral své srdce,
A přitom snil, že nápoj dálek chutná sladce.
Proč teď světlo zhasínáš?
Pak pár rubínů té tvé krve
Vykřiklo dálkám mocné ave.
Trochu bledneš…
Tak uletěla. Vždyť, kdo svobodě odolá…
A proč pláčeš?
Řekla láska a ztratila se docela.