Vymýšlel jsem kdesi jinde na téma "Pod peřinou!" Tam už je zhodnoceno a odtajněno, takže vkládám i sem...
Zvenku se vlny chladu linou
a kamna nějak netáhnou,
čekáš mne, lásko, pod peřinou,
dnes večer musíš býti mou!

Až zahřeješ mne svými ústy,
tebe mé prsty rozpálí,
život víc nebude tak pustý,
žit jen jakoby zpovzdálí.

A tak se tiskneme tu k sobě,
peří s láskou nás zahřívá,
já šťasten zas jsem jako robě,
když kus mne v tobě ulpívá...

V kamnech už vesele to praská,
vůkol se teplo rozlévá,
hýčkáš si v sobě mého dlaska,
polibky plením ústa tvá...

Peřina rychle letí dolů,
nás hřeje přec dvou srdcí žár,
bláznivě mazlíme se spolu,
tvoříme teď již šťastný pár...
.
 14.12.2020 19:38
slavek: Díky! Soutěžní rychlovka...:-)
 14.12.2020 19:36
Koala:
Díky! Zapiš si nový jazykolam "laská dlaska!" :-)
Když to řekneš stokrát po sobě bez přebrebtu, jsi dobrej!
Je to jako "drbu vrbu!" :-D
 14.12.2020 18:03
Pěkné, rozverné.
 14.12.2020 10:16
Pěkný. Hlavně DLASK.
 12.12.2020 15:01
vanovaso:
Láska je boží dar
i Pekla prokletí,
člověk ať mlád či stár,
vždy na ni naletí...

Však život bez lásky
by pustý, prázdný byl,
milostné bělásky
bych nikdy nespatřil...
 12.12.2020 13:18
Ach ta láska!
 12.12.2020 11:07
Dandy: Díky! :-)
 12.12.2020 09:28
Pěkné
 12.12.2020 00:31
Psavec: Díky, Milane! Tohle jsem dával na libres. Ještě je soutěž na písmáku, tak snad paní Músa pomůže! :-)
 11.12.2020 22:23
Bezva příběh.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.