12.11.2020
5
945 (18)
0
snažím se to pochopit
ale síly na to nestačí
zbavit se té temnoty by měl být cíl
nevím, jak to uchopit
snad jen že city potlačím
a příběhu je náhle první díl
snad jen tělo své zas chvíli potopit
a chápat, že se země otáčí
ujít zase jednou pěknou řádku mil
snažím se to pochopit
ale síly na to nestačí
zbavit se té temnoty by měl být cíl
nevím, jak to uchopit
snad jen, že rozum potlačím
a příběhu je náhle druhý díl


srdce, rozum, oba kvetou
tělo obrací se v mráz
city hlavu mojí pletou
rozumu plamen ještě nevyhas
 14.11.2020 02:20
Trochu mi to tam přeskakuje zpět jako poškrábaná deska v gramofonu, ale usuzuji ,že je to vyjádření zmatku nad osudem.
 13.11.2020 12:07
Hezky jsi to poskládala.
 13.11.2020 05:32
Moc pěkně popsáno.
Často to pochopit nejde a ta pumpička vyhrává, i když rozum varuje. Ale je to marný, je to marný ...
 12.11.2020 23:37
Cítit rozumem, myslet srdcem...
 12.11.2020 23:12
Dobře se to čte a hezky plyne. Rozum a srdce... Zdají se být protihráči, ale nenech se zmást. Emoce se rády tváří jako hlas rozumu. Takový strach je na to přímo odborník. Zkus intuici. Ta má tu schopnost dávat odpovědi, jen neumí tak nahlas křičet jako rozum a city. A přesto někde v hlubině duše, víš...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.