Víš
už je to dlouho
co jsem na sobě měla
olivový úsměv
všechny vždycky zmizely
když ses na mě podíval
jenže mně už nestačí
kreslit vůni z rozinek
a tvoje mraky
dnes ale nosím nové
červené korále
a doufám že
mi jednou sepnou vlasy tak
jako ta čelenka
kterou jsi mi tehdy
zamotal do slov
tentokrát nech prosím
nebe skloněný
já už se nikdy nechci přestat smát
už je to dlouho
co jsem na sobě měla
olivový úsměv
všechny vždycky zmizely
když ses na mě podíval
jenže mně už nestačí
kreslit vůni z rozinek
a tvoje mraky
dnes ale nosím nové
červené korále
a doufám že
mi jednou sepnou vlasy tak
jako ta čelenka
kterou jsi mi tehdy
zamotal do slov
tentokrát nech prosím
nebe skloněný
já už se nikdy nechci přestat smát
18.08.2020 09:19
plavov.láska: S úsměvem jde ale všechno líp ;-) .. díky za návštěvu!
22.07.2020 11:24
Tohle mě trefilo ve správný náladě. Velmi poutavý, přesto velmi civilní obraty. To já rád!
20.07.2020 21:52
Karel Malcovský: Ginnare: Moc děkuju za krásné komentáře, takové vždycky zahřejí! :-)
15.07.2020 09:05
slavek to napsal pěkně... asi bych s ním souhlasila (být chlap)
jinak mě to zaujalo... vyvolává pocity a to já ráda... asi stačí napsat prosté... je to krásné :-)
jinak mě to zaujalo... vyvolává pocity a to já ráda... asi stačí napsat prosté... je to krásné :-)
10.07.2020 16:18
Nechat nebe skloněný před dívkou s nakreslenou vůní z rozinek? Ne. To nebe jí dát.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.