Med nespěchá, ale plyne...rychlostí obvykle medovou.
 30.05.2020
10
Ráno, když svět prší,
dávám si dětskou snídani.
A je mi zase šest.
Než poběžíme se sestrou přes zahrady do školy,
naléváme mléko z konvičky do hrnků, co jeví se dnes jako pro panenky.
Mícháme kakao.
A na chleba s máslem kreslíme obrazy, co zdály se nám v noci.
Med teče zvolna, po chlebu, po rukou,
vpíjí se do prostírání - do toho, co nejde utřít.
Ale jinak to nejde. Medu musí být dost. Nejde si dát jen trochu.
A ano, dá to práci,
lepí prsty, lepí vlasy, ale...miluji ho.
Dnes, stejně jako v šesti.

Pít kakao, dokud je horké,
než vytvoří se škraloup vrásčitý,
důsledek našeho meškání.
Ale tenkrát jsme meškaly,
jen klidnou chůzi do školy.

Není čas. A dnes už vím, že není, protože opravdu Není.
 04.06.2020 11:40
tak to já ráda "meškala"... škraloup mňam :-)
jo a med je dobrý smíchat s máslem... pak je prostírání v bezpečí, ale to je každému podle vlastní chuti... stejně jako ten škraloup...
 02.06.2020 18:00
Krásné a smutné, co dokáže vyvolat rychlost medu...
 01.06.2020 22:42
:)
 01.06.2020 18:56
Moc pěkný. A je to o Něčem. Dík.
 01.06.2020 13:14
Zaujala.
 01.06.2020 12:53
 Yasmin
Citlivě i čtivě napsané. Vzpomínky na dětství bývají někdy hodně silné a je pěkné se k nim vracet.
 01.06.2020 00:26
 Neu
Krasny
 31.05.2020 15:25
Krása vzpomínek vložena do příběhu. Děkuji za ni.
 31.05.2020 13:57
Krása medu, krása mládí. Díky.
 30.05.2020 22:22
Med sílu má v něm květ se sluncem se prolíná
Že není čas on neví, stéká v rozvážném pohroužení
Čas i tebe mění, už to dívka není. Dozrálas v moudré
rozjitření.Snad jen tvůj ret je jako ten med,
to sladké je snění.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.