Duše má světem si letí,
zametá cestou to života smetí.
Větrem si splašeně pádí,
tak rychle, že krade mi mládí.
Cestou se škodolibě směje,
tomu, co se v mém životě děje.
Metá a prolétá skrze domy,
občas z ní šlehají blesky a hromy.
Nebrzdí, nečeká, pořád jen letí,
nakonec zjišťujem, že nejsme už děti.
zametá cestou to života smetí.
Větrem si splašeně pádí,
tak rychle, že krade mi mládí.
Cestou se škodolibě směje,
tomu, co se v mém životě děje.
Metá a prolétá skrze domy,
občas z ní šlehají blesky a hromy.
Nebrzdí, nečeká, pořád jen letí,
nakonec zjišťujem, že nejsme už děti.
30.05.2020 23:05
Nikomu letí ,nikomu plyne
jiným se vleče, je to řeka
co po svém si teče.
A někdy zastaví se čas
a voda i život tleje
ačkoli k smrti spějeme
nežijme bez naděje.
Je dobré když proudí
to polibky od břehů
něžné loudí.
jiným se vleče, je to řeka
co po svém si teče.
A někdy zastaví se čas
a voda i život tleje
ačkoli k smrti spějeme
nežijme bez naděje.
Je dobré když proudí
to polibky od břehů
něžné loudí.
30.05.2020 22:04
Tenhle let nezastavím, ale byla jsem to já, kdo se rozhodl pro let...A píši to opravdu v dobrém, stejně tak se rozhodla i Dívka v modrém. Díky, mám ráda Tvé básně.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.