O KUKAČCE

Ráno bylo krásné,
čisté, milé, jasné,
Vzduch se jemně hýbal,
já se nevyhýbal.

Pak přišla rána velká,
kdy kamarád se svléká,
už není kamarádem, přítelem a hodnostářem.

A když sundal masku svou,
kladl vejce s mou matkou,
Kladl ráno, kladl večer,
až jsem z toho dolů sešel.

Z hnízda já jsem ulétl, sešel dolů,
pak se rozhlédl,
poznal lidskou zlobu,
přetvářku a chybu rodu.

Požadavky totiž hrozné měl,
i básník by z nich oněměl,
ukrást rodinu a šidit syny,
jen aby kukačka zůstala bez své viny.