Noc byla nezvykle teplá, skoro jsem litovala těch pár laciných pohárků vína, které jsem v okénku koupila ze strachu ze zimy. Od řeky přece bývá chladno. To víno mě ukolébalo ke spánku tak rychle, že jsem si ani nedopla spacák. Šepot snových andělů mě naštěstí probudil, abych spatřila hvězdnou oblohu. Nekonečnou modř, světélkující temnotu, prastarou mapu našich předků a knihu bájí a legend. První letošní spaní pod širákem a já málem propásla to nejdůležitější… vesmír nade mnou.
V kempu to ještě žilo, přes všechny restrikce se z dáli ozývalo veselí a hudba. Šumění řeky pobrukovalo do rytmu lidských tónů a osamělý kačer se rozhodl zazpívat refrén. Zvedla jsem se na lokty, abych zahlédla zvířecího interpreta. Ve křoví za mnou cosi zašustilo a v trávě mi přes prsty přelezl maličký noční slídil. Neucukla jsem. Zpěv divokého zvířete doprovázející lidskou hudbu, byl v tu chvíli stejně přirozený, jako brouk krátící si cestu přes mou ruku. Vesmír na Zemi nejspíš zamýšlel přesně takovou jednotu.
A tak jsem si opět lehla, zapnula spacák a s pocitem dokonalého souladu usnula v obětí matky Země.
V kempu to ještě žilo, přes všechny restrikce se z dáli ozývalo veselí a hudba. Šumění řeky pobrukovalo do rytmu lidských tónů a osamělý kačer se rozhodl zazpívat refrén. Zvedla jsem se na lokty, abych zahlédla zvířecího interpreta. Ve křoví za mnou cosi zašustilo a v trávě mi přes prsty přelezl maličký noční slídil. Neucukla jsem. Zpěv divokého zvířete doprovázející lidskou hudbu, byl v tu chvíli stejně přirozený, jako brouk krátící si cestu přes mou ruku. Vesmír na Zemi nejspíš zamýšlel přesně takovou jednotu.
A tak jsem si opět lehla, zapnula spacák a s pocitem dokonalého souladu usnula v obětí matky Země.
12.05.2020 08:47
Děkuji, děkuji, děkuji, chybku jdu opravit. :) Poslední dobou to s tím psaním není slavné, ale na druhou stranu... mysl si zaslouží občas jen tak BÝT a odpočívat od tvoření :)
11.05.2020 23:11
Příroda je zvláštní hotel,
hluboce se ukládá do paměti
místa kde ulehl jsem
snad vyjmenoval bych po zpaměti.
Každou šišku pod sebou vždy
důvěrně jsem znal
i na zvuky dešťů
bych s láskou vzpomínal.
Země je nejvlídnější náručí.
hluboce se ukládá do paměti
místa kde ulehl jsem
snad vyjmenoval bych po zpaměti.
Každou šišku pod sebou vždy
důvěrně jsem znal
i na zvuky dešťů
bych s láskou vzpomínal.
Země je nejvlídnější náručí.
11.05.2020 17:58
Moc pěkné, už jsem skoro zapomněl jaké to je spát pod širákem... Díky za připomenutí...
11.05.2020 16:27
Má to atmosféru - jako bych se tam viděl. Hezké.
A když toužíš po max kritice - "z DÁLI se ozývalo" ;o)
A když toužíš po max kritice - "z DÁLI se ozývalo" ;o)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.