Blankytné sny

Les stále unavený tíhou zimy
už šumí si tóny předjarními
a smutné pařezy po loňském kácení
obléknou výhonky do svých zelení

I rašící trávy silný dech
se naplnil tajemstvím
slunce v nazlátlých kuželech
proniká v lese vším

Když v holých větvích dosud nešelestí
jen navzájem se dotýkají tiše
tím zvěstovatelem radosti a štěstí
je prostý posel květinové říše

To je ta chvíle,kdy není třeba slova
kdy ladoněk vůně zavane znova
a něžný ten kvítek zdá se mi
malou kapičkou nebe na zemi

Ty kdo hledáš bleděmodrý klid
věř že čas nejde zastavit
zajdi za ladoňkami časně zjara
nenech si ujít skutečný sen
ten který nám příroda darovala
sen s blankytným kobercem