02.03.2020
6
1050 (8)
0
Všichni jsme zedníci,
co staví mezi sebe zdi
a pak nám po líci,
když se připozdí
a ve zdích zůstáváme sami,
tečou z malty slzy.
Už nesedíme pod hvězdami,
dostavěli jsme moc brzy.

Všichni jsme zedníci,
co zdi si v sobě staví,
city zakrýváme poklicí
a ony se tam taví
až zbude divný kov,
kterým neprojde už nic.
Ani štěstí ani krása slov
netečnost konečně je bez hranic.

Což nestačí nám život sám,
jež z nemocí a stáří své zdi tvoří,
až zůstane nám jen Charónův prám,
co za obolos všechny zdi pak zboří?
 07.03.2020 15:22
Govrid: Díky, i za kritiku.
 05.03.2020 19:06
Myšlenka se mi líbí i některé obrazy, ale některé méně.
 03.03.2020 17:04
Díky všem.
mahdal: ano, to je problém, když člověk není skutečný spisovatel :o)
 03.03.2020 11:19
Zajímavá, ale občas se mi zdá, že myšlenka ve verši ustupuje stavbě rýmu.
 03.03.2020 10:13
toto je téma na zastavení se☺☺
 03.03.2020 08:33
Myšlenka se mi moc líbí. Dobrý nápad.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.