 24.02.2020 2 850(8) 0 |
Ležím a bojím se dýchat znatelněji, než je nutné, abych nerozvířila usychající stopu včerejška. Již zcela probuzený den netrpělivě podupává před mou postelí. Jen když odchází něco krásného si uvědomím, že jsem ještě stále nezapomněla, jak člověk může být šťastný. Je to jednoduché, to je na tom to nejtěžší. Prohlížím si pokrčenou a roztrhanou kůži na rukou, jíž odpudivě prosakuje připomínka mé slabosti. Úsměv mi povadne a dočista odezní.
15.03.2020 - 11:56Gladiol
taktéž rozumím i nerozumím.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
naivní snílek [17], Telcontar [17], incarmen [16], bezejmenný [14], ThePočly [13], Ziny [4], Petr. [3]» řekli o sobě
Sucháč řekl o Makyna :Vycházející hvězda české poezie... Pokud se odvážíš a vydáš sbírku (a dáš mi vědět, že se tak stalo:-)), budu určitě mezi prvními, kdo si ji koupí... :-)
