Povídej

Radost jenom předstíráš,
ale smutek v sobě máš.
Tak už povídej, přec nejsi lhář.

Co tvé srdce tají,
od svítání do svítání?
Co trápí tvoje naděje?
Proč nic hezkého se neděje?

Slzy zakalily tvůj zrak,
ani doktor nepomůže pak.
Žít život, který jsi žil.
jak šťasten by jsi byl.

Víčka povadlá a koutky tuhé,
nerozveselí ani druhé.
Tak usměj se přec,
i když je to těžká věc.

Nadechni se a povídej.
A ty druhý naslouchej,
dobré rady potom rozdávej,
však velké dary za to nečekej

Jenom úsměv a záři v očích,
v objetí to všechno končí.
Vidíš, svět není jenom žal,
tak jak se zpočátku zdál.