Snad každou hodinou,
minutou, vteřinou
ta vnitřní jistota
sílí a vzrůstá,
že ti chce říct to, co
snadno se neříká...
Však stále mlčí,
ta nesmělá ústa.
Bytostně vědoma
toho, co cítí,
co rozum uzamčel
a spolkl klíč.
Srdci se vysmívá:
"Mlčky si křič."
Jak dlouho ještě tvé
uši neuslyší
slova, jež pro tebe
zní jí v duši:
"Miluji tě...."
minutou, vteřinou
ta vnitřní jistota
sílí a vzrůstá,
že ti chce říct to, co
snadno se neříká...
Však stále mlčí,
ta nesmělá ústa.
Bytostně vědoma
toho, co cítí,
co rozum uzamčel
a spolkl klíč.
Srdci se vysmívá:
"Mlčky si křič."
Jak dlouho ještě tvé
uši neuslyší
slova, jež pro tebe
zní jí v duši:
"Miluji tě...."
Ze sbírky: Žena něžně zasněná
01.11.2019 15:56
Bojíme se otevřít svoji duši a svoje srdce, abychom nebyli zase zranění... Moc hezké, souznim
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.