Zpověď

Málokdy říkala,
co bylo třeba
Dál marně doufala:
Snad se to vstřebá

Těžko se rozplyne,
co srdce tíží
Tak tiše, plíživě
míří do potíží

Nadobro nezmizí,
co člověk schová
"Démona" stvořila
spolknutá slova

A nemoc zhmotnila
všechny mé zrady
Chytla mě pod krkem
a řekla: Tady!

*****

Co má být vyřčeno,
hlasitě zazní
Již dál se nechoulí
za strachem, bázní

Něco však zůstává
naopak skryto
Není čas promluvit
A srdce ví to

V životním příběhu
nastala změna
Duši své naslouchám
Již nejsem "němá "