 26.04.2022 7 739(11) 0 |
Málokdy říkala,
co bylo třeba
Dál marně doufala:
Snad se to vstřebá
Těžko se rozplyne,
co srdce tíží
Tak tiše, plíživě
míří do potíží
Nadobro nezmizí,
co člověk schová
"Démona" stvořila
spolknutá slova
A nemoc zhmotnila
všechny mé zrady
Chytla mě pod krkem
a řekla: Tady!
*****
Co má být vyřčeno,
hlasitě zazní
Již dál se nechoulí
za strachem, bázní
Něco však zůstává
naopak skryto
Není čas promluvit
A srdce ví to
V životním příběhu
nastala změna
Duši své naslouchám
Již nejsem "němá "
co bylo třeba
Dál marně doufala:
Snad se to vstřebá
Těžko se rozplyne,
co srdce tíží
Tak tiše, plíživě
míří do potíží
Nadobro nezmizí,
co člověk schová
"Démona" stvořila
spolknutá slova
A nemoc zhmotnila
všechny mé zrady
Chytla mě pod krkem
a řekla: Tady!
*****
Co má být vyřčeno,
hlasitě zazní
Již dál se nechoulí
za strachem, bázní
Něco však zůstává
naopak skryto
Není čas promluvit
A srdce ví to
V životním příběhu
nastala změna
Duši své naslouchám
Již nejsem "němá "
10.06.2022 - 19:13Koala: Děkuju, holt velmi silná zkušenost, díky Vesmíru, že jsem si uvědomila její hloubku
28.04.2022 - 21:00Dusit v sobě nevyřčené je nejhorší možnost. Přeji odvahu k vykročení a úlevu.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zpověď : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : 1. Konec i začátek
Předchozí dílo autora : Nesmělá
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Prue-Halliwell [18], Aliwien [18], tami [15], morava [15], Padvephyr [13], Špunt [12], Modrý Vrabec [8]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
