 26.04.2022 7 651(11) 0 |
Málokdy říkala,
co bylo třeba
Dál marně doufala:
Snad se to vstřebá
Těžko se rozplyne,
co srdce tíží
Tak tiše, plíživě
míří do potíží
Nadobro nezmizí,
co člověk schová
"Démona" stvořila
spolknutá slova
A nemoc zhmotnila
všechny mé zrady
Chytla mě pod krkem
a řekla: Tady!
*****
Co má být vyřčeno,
hlasitě zazní
Již dál se nechoulí
za strachem, bázní
Něco však zůstává
naopak skryto
Není čas promluvit
A srdce ví to
V životním příběhu
nastala změna
Duši své naslouchám
Již nejsem "němá "
co bylo třeba
Dál marně doufala:
Snad se to vstřebá
Těžko se rozplyne,
co srdce tíží
Tak tiše, plíživě
míří do potíží
Nadobro nezmizí,
co člověk schová
"Démona" stvořila
spolknutá slova
A nemoc zhmotnila
všechny mé zrady
Chytla mě pod krkem
a řekla: Tady!
*****
Co má být vyřčeno,
hlasitě zazní
Již dál se nechoulí
za strachem, bázní
Něco však zůstává
naopak skryto
Není čas promluvit
A srdce ví to
V životním příběhu
nastala změna
Duši své naslouchám
Již nejsem "němá "
10.06.2022 - 19:13Koala: Děkuju, holt velmi silná zkušenost, díky Vesmíru, že jsem si uvědomila její hloubku
28.04.2022 - 21:00Dusit v sobě nevyřčené je nejhorší možnost. Přeji odvahu k vykročení a úlevu.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zpověď : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : 1. Konec i začátek
Předchozí dílo autora : Nesmělá
