nejvíc se bojím

bubny duní
nepamatuji si polovinu dne a něco ve mně říká: to je jedno
neposlouchám ten hlas
v každý dlaždici je tvář
ale já je nepoznávám
každej obličej je jinej a bojím se jich
i ty na ulici
mi vytkli poklonu
že už konečně umírám
třes zažene flaška, hlad přižene flaška
ale flaška už není a nechce být
takhle se třesu, týden už nejím chleba s paštikou
nepamatuju si jak chutná polibek
ani věřitelé nezavolají
natožpak ti, který mám rád a věřím jim
zelený všelék mi už nechutná
byl jsem s tím u doktora a řekl ať to vyležím
nebo se projdu
akorát už chodím dva dny a dva dny ležím a nic
nepamatuji si žádnej den
kromě rána a chvíle, kdy se probouzím
a budny duní
v každým mrknutí je tvář
ale já je neznám
měl jsem radši zůstat úplně sám s bubny v nebezpečný zemi
přes to špatný pivo
ale mně teď pivo nechutná
ovšem nejvíc se bojím
že po smrti nic není