Tanec v oblacích

Kdysi dávno na kytaru hrával,
pouliční obchodník,
tam na tom rohu každé ráno stával,
stál a plival na chodník.

Prodával všem kolem svoje srdce,
každému za cenu stejnou,
zahalen v pršiplášti, dece,
klobouk, který nedokázal sejmout.

Kdysi dávno, snad už to jsou léta,
potkával jsem denně jeho tvář,
Dodnes tkví mi v hlavě jeho věta:
Chceš li ve snu žít, pak nezapomeň snář.

Já sny si píši, poznamenám,
snad s ním jednou budu v baru pít
ten člověk, ač pro mě nic neznamená,
uměl mezi snem a sluncem žít.

Mezi sny a vzpomínkami,
mezi černou, bílou,
kdo chce sucho nohou projít nad řekami,
ať si pustí žilou.

Kdo chce lásku zažít, živý zemřít,
nesmí zírat vzad,
až se chaos odlepí od země, nezůstane nic.
Zůstane jen řád.